Co mají obě hry společného? Obě jsou velmi dobře chráněné proti pirátům. Dokonce tak dobře, že je (legálně) jde nainstalovat jen třikrát. V praxi to znamená, že si člověk nesmí přeinstalovat Windows. Nesmí měnit hardware, nesmí svoji kopii půjčit sourozencům když zrovna není čas na hraní. Jinak si vyčerpá svůj čas na hru bez toho, že by aspoń trochu zahrál. Za ceny přes 1000 Kč to je trochu moc starostí. V případě Stalkera jde ochranná perverze tak daleko, že omezení na tři instalace mí i verze pro Steam, který sám o sobě zajišťuje aktivaci po Internetu. Tady mě vážně nenapadá jiné vysvětlení, než záměrné omezování uživatelů.

Teoreticky jde hru upiratit. Pokud pomineme, že pirátství nelegální, je pro autory hry docela užitečné. Takový pirát jednak rozšiřuje komunitu hráčů (a slouží jako motivace pro další zájemce o hru) a jednak slouží jako docela dobrá reklama. Reklama, která nemá problémy s počtem aktivací a proto o nich nikomu neřekne. Jasně, že pár lidem tu hru nahraje sám pirát, ale pár dalších si ji třeba koupí. A nebo si ji koupí známí pirátova kamaráda. A tak dále.

Pojďte si taky nekoupit Spore a další hry s DRM a dát tak jasný signál, že tohle nechceme. Pojďte takové hry nestahovat, ať nemají vydavatelé pocit, že to je skoro ono, jenom to chce lepší ochranu. Pojďte podporovat tvůrce, kteří aktivaci nevyžadují. Že situace není ještě úplně ztracená, ukazuje třeba i český a polský CD Projekt, jejichž Zaklínač nejen nevyžaduje aktivaci, ale pro kterého dokonce nabídli obsah nedávno vydané rozšířené edice zdarma ke stažení majitelům původní hry. Takhle má vypadat služba zákazníkům, ne je omezovat a obvińovat z krádeže (u videjí navíc obvinění vidí jenom majitelé originálu, kdo by si něco takového kopíroval s filmem?). Tak co, kdo další se přidá?

V tomhle dojmu mě utvrzuje i drobná poznámka na konci Vrecova zápisku na stejné téma, že před časem se to -ml- pokoušel vytáhnout z konkurence. Na jednu stranu obdivuju jeho výdrž a odhodlání, ale pokud má Excalibur dotáhnout do úspěšného konce, je potřeba především silná vlastní vize, ne sbírat moudrosti z komentářů na Internetu…

To ale neznamená, že bych jeho snaze nefandil. Už jenom proto, že -ml- v Excalibur očividně opravdu hodně věří. A taky proto, že situace na trhu českých herních časopisů je, mírně řečeno, strnulá. A proto, že před časem jsem s nostalgií pomalu na Aukru dával dohromady první ročníky Excaliburu a Score a vzpomínal na ty krásné časy

Po poněkud chudším lonském ročníku se letos naštěstí podařilo sehnat dostatek peněz od sponzorů a to se znatelně odrazilo na materiálním zajištění akce (čti zdarma byly nejen kola a bagety, ale i chipsy a nealko na baru:)). Drobnost, ale potěší.

Organizátoři začátkem roku operovali i s finančními odměnami přednášejícím, což by mělo na akci přivést odborníky a zkušené přednášející a ve výsledku vést ke zvýšení kvality přednášek, jestli k odměńování skutečně došlo ale nevím. Osobně jsem měl dojem, že se proti lońskému roku kvalita přednášek spíš snížila. V žádném případě nechci zpochybńovat odbornost přednášejících, přednes některých z nich ale kritiku zaslouží v každém případě. To, že přednášející svůj příspěvek předčítá v sedě monotonním hlasem z papíru je pro mě až neuvěřitelné. Dalším a častějším nešvarem bylo nadužívání cizích slov, zvlášť v přednášce o dvou pohledech na level design to působilo dost komicky (aspoń se tím vyvážil nestravitelný přednes přednášejícího, který svůj příspěvek pravděpodobně na pódiu viděl poprvé); díky zvláštnímu a těžko zaměnitelnému způsobu vyjadřování si dokonce jeden z přednášejících hned v prvních pár minutách vysloužil přezdívku Aštar Šeran.

To, že většina přednášejících neměla zkušenosti s vystupováním před publikem a jejich hlasový projev tomu odpovídal je na akci tohoto typu pochopitelné, hůř pochopitelné a odpustitelné ale byly místy velké mezery v přípravě přednášejících. Že by prezentované aplikace měly být na promítací počítač nainstalovány předem považuji za samozřejmost, vhodné by bylo předem připravit i všechny příklady a při prezentaci je jen spouštět – pokud není hlavním tématem práce ve vývojovém prostředí, tak psaní kódu během prezentace zdržuje a odvádí pozornost od řešeného problému. Navíc tak můžou vzniknout nečekané problémy, které dost kazí celkový dojem z prezentace (zdravím Rezńu a jeho jinak zajímavou přednášku o SOAPu). Mělo by platit i to, že všechno, co chce přednášející předvést by mělo být připravené na slajdech, a na nich jen upozorńovat na důležitá místa. Pokud budou po skončení akce předváděné příklady ke stažení, posluchači o nic nepřijdou a z přednášky vypadnou hluchá místa.

Na znalosti přednášejících si ale v žádném případě stěžovat nešlo (jen mi nesedí to, že zvířata si hrají jen tak bez nějakého dalšího účelu, to podle mě fakt je nesmysl), jen mě mrzí, že na některých z těch lépe hodnocených přednášek jsem nebyl a ta nejočekávanější se vůbec nekonala, tak za rok snad.. Ale což, cesta Brnem pro Memova pravopisná pravidla za to stála.

Nejdůležitější na GDS stejně je sociální interakce vývojářů v Brněnských restauračních zařízení, tomu byly věnované oba večery, noci a rána, ale i celý nedělní program. Díky tomu se mi podařilo aspoń částečně nahlédnout do tajů univerza Mathery od Aštara (jmenuje se sice Jirka, ale tak mu už české hry asi říkat nikdy nebudou) a po dlouhé době si zahrát Jungle speed ve víc lidech.

Sociální interakce v hospodě letos nově nahradila nedělní workshopové dopoledne. Na jednu stranu bylo dobré, že všichni seděli v jednom sále u svojich sklenek a mohli se volně pohybovat a bavit, na druhou stranu je mi klasického (organizovaného) pojetí workshopů trochu líto: workshopy umožńovaly řešit konkrétní problémy, výhodou bylo i to, že na ně obvykle přišlo menší množství lidí, takže problém bylo možné řešit odbornou diskusí všech účastníků. Při klasickém pojetí měl (aspoń podle mého názoru) vedoucí workshopu i jeho potenciální účastníci předem čas na přípravu, čímž se kvalita dostala do jiné roviny, než při neplánované diskusi. A kromě toho přiznávám, že restaurace, kde se nedělní část konala, a její obsluha mi nesedly a doufám, že příště snad půjdeme jinam.

Co říci závěrem? Že se akce vydařila a splnila všechna očekávání, některá dokonce předčila. Staré známé jsem potkal, poznal několik nových a konečně osobně poznal další lidi, které jinak znám jen jako nick z IRC, pivo i kofola tekly proudem a atmosféra jiskřila nápady a dobrou náladou. Už se těším na rok 2007.